Odkaz na místo: ZDE
Historie
Před třemi tisíci lety se ve Středomoří rozvinula relativně vyspělá, převážně pastevecká společnost. Lidé obývali zdí ohrazená sídla, která se dochovala na mnoha místech ve vnitrozemí. Stavba, která tomuto období propůjčila název je talayot. Kuželovitá věž s kruhovou či čtvercovou základnou o výšce pět až deset metrů plnila s největší pravděpodobností funkci pozorovatelny. Název je odvozený z arabského názvu atalaya, strážní věž. Talayotická sídliště měla kruhový půdorys a byla postavená z vápencových kamenů bez pomoci malty či jiného pojiva.
Nejvíce památek z této doby najdeme na ostrově Menorka, na pár krásných exemplářů však můžeme narazit i ve vnitrozemí Mallorky. Mezi nejvýznamější talayotická naleziště patří Son Fornés u Montuirí, Capocorb Vell u Llucmayoru a Ses Paises u města Artá.
Mě sem, do Monturí, přivedla malá náhoda, která se zvrtla v příjemné posezení při západu slunce. Zdejší atmosféra připomíná trochu náš venkov a člověk se tak najednou cítí jako doma za humny.
Na zpáteční cestě se zastavte na okraji města Montuirí v hospůdce Restaurante S’Hostal, která se specializuje naobložený chléb ‚pa amb oli‘, prosté venkovské jídlo velkolepé chuti. Nejen památkami člověk je živ.
